Druhá část třetí kapitoly mé povídky na pokračování-"Úprk před neznámem" tady (1.část zde).
Chceš se spřátelit? Klikni zde. :)
Reklamy jenom sem!!! (Můžeš psát ale i vzkazy,připomínky k blogu,dotazy...)
Podívejte se na tento blog.





Úprk před neznámem:kapitola 3.-Světlo naděje-část 1.

21. dubna 2013 v 14:44 | kika0001 |  Povídky
A další kapitola. Usmívající se
(Už zase na víc částí.)

Část 1:


Druhý den ráno jsem na tu tajemnou noční příhodu nemohla přestat myslet. "To přece není možné! Co byl zač ten prapodivný přízrak? Co tu pohledával? Co ode mě chtěl? Byl to snad doopravdy duch?" Hlavou mi vířila celá hromada nezodpovězených otázek. Třásla jsem se po celém těle a snažila se zahnat ty děsivé myšlenky, které mě právě napadaly. Po chvíli naštěstí přece jen zvítězil můj sebevědomý vnitřní hlas, který hlásal- "Neboj se! Žádní duchové přece nejsou! Určitě je to jen výplod tvé přehnané fantazie. Zapomeň na to a soustřeď se na důležitější věci!" Uklidnila jsem se a loudavě se vydala ke škole.
Vše zatím probíhalo jako obvykle. Hned jak jsem vešla do třídy, všichni se ke mně otočili zády, spiklenecky si šeptali,smáli se a chvílemi mě i nahlas pomlouvali. "No co, alespoň si mě nevšímají."-Říkala jsem si. "Dělají to tak pokaždé. Snad si ti chudáčci myslí, že mě jejich chování naštve,vystresuje,rozpláče nebo nejlépe dostane do blázince. Jsou tak ubozí a naivní!" Otevřela jsem knihu a četla. To ostatní samozřejmě ještě víc rozesmálo.
Přikráčela ke mně jedna z těch namyšlených zmalovaných kačen z tupého stáda ovcí-Sabina.
"Hele, jsi ty vůbec normální?"
"No,pokud za "normálnost" považuješ třeba sebe, tak ne, nejsem normální. Ty zmalovaná nádhero."
Sabina se uraženě rozkřikla-"No dovol, se podívej na sebe, jak vypadáš! Ale nedoporučuju ti to, měla bys z toho doživotní následky!"
Pak naštvaně odešla. "Snad už bude klid."-Pomyslela jsem si. Ale to jsem se spletla. Několik kluků popadlo mou knihu a házeli s ní po celé místnosti. Povzdechla jsem si- "Že je to baví, takhle mě tu ponižovat." Najednou zazněl zvonek- mé vysvobození. Konečně!
A takhle to jde každý den. Jen někdy mě otravují víc, někdy míň a někdy si mě prostě nevšímají. Nic zvláštního, jen všední rutina utiskované nepochopené podivné "šprtky" s jinými zájmy a cíly, než mají ostatní její vrstevníci.
Těchto šest školních hodin jsem nakonec přežila ve zdraví. Ale byla středa a tudíž mě čekal ještě "dramaťák"...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wendyss Wendyss | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 17:24 | Reagovat

Máš talent, krásný :))

2 Bess Bess | E-mail | Web | 22. dubna 2013 v 9:37 | Reagovat

Už jde do tužšího ... :3

3 clodath clodath | Web | 22. dubna 2013 v 16:58 | Reagovat

Wow,píšeš fakt nádherně a poutavě,sice jsem nečetla předchozí kapitoly,ale stejně myslím,že píšeš fakt skvěle. A já taky často rozděluju kapitoly na části,když ten den nevim,jak jí dokončit. :-)

4 Melanie Melanie | Web | 22. dubna 2013 v 19:12 | Reagovat

Snad se to v dramaťáku zlepší :-) Píšeš fakt skvěle :)

5 clawdeenka clawdeenka | E-mail | Web | 23. dubna 2013 v 20:07 | Reagovat

suprové :) těším se na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama